RECENZE: Hellblazer - Vzlety a pády - Tom Taylor - Nerdopolis

Když Gerri Halliwell zpívala, že muži prší z nebe (It’s raining men), asi si nepředstavovala, že budou končit napíchlí na kostelní věži a ze zad jim budou vyrůstat andělská křídla. A ty případy se množí. Bohatých a mocných byznysmenů padajících z oblohy přibývá a policistka Aisha je vyvedena z míry. Ale jen do doby, než ji navštíví John Constatntine. Další chuťovka z Black Labelu je tady.

Oblíbený vyšetřovatel okultních věd brzy zjistí, že se události jich obou přímo dotýkají, protože vycházejí z dávné minulosti, kterou spolu zažili jako děti. Kdy mladý John ještě nebyl ostřílený okultista, ale jen fracek experimentující s temnou magií. Co se může zvrtnout? Úplně všechno,, když omylem do světa vypustíte démona, který postupně nabírá sílu do takové míry, že se nebojí konfrontovat samotného Lucifera. Tenhle průser prostě nejde jen tak zamést pod koberec.

Kdo zná a možná i ten, kdo Constantina nezná, vlastně nemá moc být čím překvapen. Příběh jede v takových kolejích, které budou jeho fanouškům připadat povědomé a znít budou povědomě i těm, kteří Constantina znají jen z doslechu. Tak to dopadá, když někoho předchází jeho pověst.

John nevyndá klasicky cigáro z huby, whisky má vždy po ruce, a kde se objeví, tam automaticky upadá morálka. Sakra ten chlap svádí dokonce Satana! Jeho cesta není lemovaná bílým světlem, i přestože se snaží věci napravit nebo dokonce přemýšlí, jak je zlepšit. John prostě není klasický klaďas, vlastně když se tak zamýšlí, tak mu mrtvých, bůhví na čem zbohatlých chlapů není ani líto. Vždyť na světě je tolik nepravosti a jak se ukáže, za touhle záhadou se de facto skrývá další. Prachy ti prostě do nebe cestu nezajistí, nebo ano?

Jinak scénář celkem vtipně pracuje s černým humorem. Celá ta premisa je vedená jako anekdota typu přijde policistka, exorcista, duch a ďábel do baru a snaží se těšit z interakce tohoto nesourodého společenství. Z hlediska vyprávění ale člověka minimálně zarazí, že nikoho moc nepřekvapuje, co se děje, a že z nebe padají lidi, se zdá všem celkem normální. Jde ale o svižné čtení, které i díky Johnovým štiplavým hláškám funguje.

Kdybych se měl pozastavit u kresby, musel bych vyzdvihnout především ilustraci na deskách knihy, kterou schovává přebal. V ní Constantine drží mrtvé tělo s křídly a působila na mě pomalu jako nějaká renesanční malba. Tu obstaral Darick Robertson, zbylou malbu spáchal Diego Rodriguez a je taková rozpustilejší, přesto na vysoké úrovni s citem především pro přesnost. Jak anatomickou, tak okolního prostředí.

Vzlety a pády jsou hravým čtením, které odsýpá. Ti, co umí ocenit temnější atmosféru a černější humor, si tenhle příběh užijí. Na druhou stranu vyprávění nepřináší nic překvapivého, kam se bude ubírat se dá celkem odhadnout, ale kdo má pro cynické hrdiny slabost, zklamán nebude.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

7/10

Hodnocení

Cynický parchant John Constantine pomáhá své přítelkyni řešit paranormální zločiny, jejichž historie sahá až do jeho vlastního dětství. Tenhle úklid vlastního bordelu se čte celkem dobře, ale moc nepřekvapí.