RECENZE: Zaklínač – Řezník z Netflixu vrací úder ve skvělém pokračování

Když jsem se v pátek ráno probudil, zachvátila mě úzkostlivá nervozita, které jsem se nemohl celý den zbavit. Až večer, při sledování prvního dílu druhé řady seriálu Zaklínač, se nepříjemné pocity rozplynuly, mé tělo a mysl nalezly klid a já pochopil, co mě celý den děsilo. Bál jsem se, že druhá řada, na kterou jsem se celé dva roky těšil jako na nic jiného, neobstojí před mými očekáváními a bude to mega sračka. Mé obavy se naštěstí ukázaly jako liché, protože první díl a celá druhá řada je stejně parádní jako ta předchozí a Zaklínač podle mě patří na špičku seriálové fantasy tvorby.

První úvodní díl adaptující knižní povídku Zrnko pravdy slouží především na ukázání hloubky vztahu mezi Geraltem a Ciri, který v minulé sérii znatelně chyběl. A funguje dokonale. Henry Cavill a Freya Allan mají mezi sebou neskutečnou chemii a jejich vztah á la otec a dcera působí uvěřitelně a moc hezky. Samotné zpracování povídky neboli variace na pohádku Kráska a zvíře vypadala přesně tak, jak jsem si jí při čtení představoval, tajemná, napínavá, humorná a k zamyšlení. Padající sníh a fakt, že se to celé odehrává v noci, jen přidávaly prvnímu dílu na mrazivé atmosféře.

Jestliže první díl vypadal jako skoro přesná kopie knižní předlohy s pár změnami, aby se víc začlenil do děje, u dalších dílů, které měly adaptovat první díl pentalogie ságy o Geraltovi a Ciri s názvem Krev elfů, se tvůrci seriálu víc odvázali a nabídli nám vlastní zpracování celého příběhu. Takové rozhodnutí většinou zavání malérem, ve skutečnosti ale není moc překvapivé, protože v útlé knížce se toho nestane tolik, aby se na tom dala postavit celá jedna řada seriálu. Autoři si vytýčili cíle shodné s knižní předlohou, cesta k nim je však odlišná, ale pro čtenáře vlastně o dost přitažlivější.

Krev elfů jsem četl několikrát, a kdyby z něj tvůrci udělali přesnou kopii knihy, chybělo by mi to napětí a touha se hned podívat na další díl, které jsem pociťoval u druhé řady, abych se dozvěděl, co bude dál. Druhá série je snad ještě lepší než ta předchozí. Příběh je ucelenější, skoky v časových rovinách, které mohli leckteré diváky zmást, jsou pryč a děj na sebe více navazuje. Dočkáme se více akce, bojů, kouzel a také monster, která vypadají lépe než v první sérii. Autoři seriálu pochopili celé kouzlo a atmosféru Zaklínače už v první řadě, kde se více opírali o předlohu, a i v druhé řadě ji dokázali protknout do celého příběhu s úctou a láskou.

Sám autor knižní předlohy Andrzej Sapkowski řekl, že pevně věří ve svobodu umělce a jeho umělecký projev, když se adaptují jeho díla, a tvůrcům seriálu se povedla jejich vize interpretovat tak, že má všechny aspekty, které od každého správného díla o Zaklínačovi očekáváme. Druhá řada byla zábavná, poutavá, dramatická a temná a většinu času sledování se mi držel na tváři nepatrný úsměv spokojenosti, který mi vydržel až do titulků posledního dílu, kde mi zamrzl na rtech, když jsem si uvědomil, že už to je konec. Užíval jsem si každou vteřinu a nechtělo se mi z toho nečernobílého světa plného kouzel, magie, příšer a jejich lovců odejít.

O to více, že jsem si oblíbil snad každou postavu, která se v seriálu vyskytla. Kromě ústřední trojice musím především zmínit Cahira a Fringillu, s jejichž postavami se více pracovalo, dostali pořádný vývoj a ukázali svoji lidštější stránku. Osazenstvo Kaer Morhen, bašty zaklínačů, přesně splnilo má očekávání. Především držkatý Lambert a sympatický Vesemir, který jako by z oka vypadl tomu animovanému z filmu Zaklínač: Vlčí sen, na který se několikrát odkazuje. A i další postavy jako Francesca Findabair, Rience nebo třeba Nenneke dostali povedený casting. Potěšilo, že se vrátil i elf Dara z minulé série.

A zde se musím na chvíli zastavit, protože já prostě nechápu, co lidem vadí na tom, že má elf nebo trpaslík či hobit jinou barvu kůže než bílou. A to zrovna u seriálu a jeho předlohy, které jsou doslova napěchovány tématem rasové nesnášenlivosti. A když je to ještě fantasy seriál, kde nemusí být brán zřetel na to, jestli je to historicky správně nebo ne. Lidská rasa má několik etnických klasifikací, dává tedy přece logicky smysl, že to samé může být i u elfů a ostatních magických ras, zvlášť když se při konjunkci sfér mohlo stát cokoliv.

Druhá série se prostě a jednoduše povedla a vypadá opravdu nádherně. Větší rozpočet je znát a projevil se především na CGI monster, které vypadají lépe než v předchozí řadě a z nichž nejvíc zaujme parádní lešij a jeho brutální proměněnec. Ptačí pohledy na Oxenfurt, Cintru nebo pevnost Kaer Morhen jsem si užíval pokaždé, když se objevili na scéně. Nesmím zapomenout také na nádherné exteriéry natáčené ve Spojeném království a oku lahodící interiéry jako třeba Svatyně Melitelé nebo Arethusa.

Kdo si hned od začátku neuvědomí, že seriál není kopie knihy, ale její adaptace, bude logicky zklamaný, protože změn tu je opravdu hodně. Já naštěstí zklamaný nejsem, protože až na pár drobností, jako zpomalené záběry, které mi přišly otravné, a ubíraly akčním scénám na svižnosti, jsem si druhou sérii nadmíru užil. Zaklínačská atmosféra je tu hmatatelná a celé je to takové poutavě kouzelné a přitažlivě tajemné. Jen doufám, že nebudeme muset čekat zase dva roky na další sérii.

Pokud patříte mezi ty, co druhá série nebo třeba tahle recenze vyčerpala, můžete si třeba zlepšit náladu nákupem trika s motivem witcherpaného videoherního Geralta 😉 Klikněte na obrázek níže nebo >>NAKUPUJTE ZDE<<

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!