RECENZE: Pan neporazitelný - Okresní hrdina - Nerdopolis

Superhrdina nemusí být osvalený sošný polobůh v kápi, který díky své nadpozemské síle může hrát tenis s planetami nebo přinejmenším jedním fouknutím uhasí rozsáhlý požár sužující celý kontinent. Někteří hrdinové si vystačí s málem a i tak se z nich může stát Pan neporazitelný.

Hlavní postava tohoto hravého a věru krátkého komiksu je tzv. okresní hrdina, kterého všichni nazývají Pan neporazitelný. Muž ve žlutém trikotu vládne vskutku nevídanou schopností, kterou by jistě uměl ocenit Deadpool, který se vyžívá v boření čtvrté stěny. Jenomže tomu stačí promlouvat ze stránek komiksu ke čtenářům. Pan neporazitelný si jakýmsi nevysvětleným způsobem uvědomuje panely, ve kterých se pohybuje, a je schopen je překračovat a provést napříč nimi asi takřka libovolnou akci. Z pohledu ostatních účastníků jeho stripů se tak zdá, že prochází trochu časem i prostorem.

Z pohledu čtenáře na vás čeká milá hříčka s formou s netradičním nápadem, kdy francouzský autor Pascal Jousselin napíná svou představivost na maximum, aby daný nápad nejen nerecykloval, ale také rozvíjel. Je to milé, je to hravé, ale i přes veškerou vynaloženou snahu samozřejmě trochu repetitivní. Naštěstí malý počet stránek je zde výhodou, protože 48 stran, kterými Pan neporazitelný doslova prochází, jak se mu zachce, nedokážou čtenáře zase nějak víc ubít.

Naopak je to tak akorát, abyste se při čtení usmívali a dobrodružství netradičního hrdiny si užívali. Navíc Jousselin přichází i s dalšími nápady, které příjemně osvěžují tenhle netradiční stripový komiks. Náš okresní hrdina třeba není jediný, kdo vládne zvláštními schopnostmi. Setká se například se starým mužem, který dokáže ovládat svůj hlas způsobem, že se chová jako hmotná skutečná akce. Jde o něco, co se špatně popisuje, musí se to vidět.

V průběhu příběhu se k Panu neporazitelnému přidá také sidekick Tůdý (2D), který zase umí věci přibližovat nebo zmenšovat a zvětšovat díky tomu, že využívá perspektivu kresleného obrázku. Sakra, ono je fakt ty nápady těžké popsat, fakt si to přečtěte… A není to poslední vychytaná postava, která se objeví. Byla by škoda vyzradit všechno, ale těch charakterů, které umí ohýbat zákonitosti komiksového světa je víc.

I přestože jde o krátké stripové vyprávění, Jousselin do příběhu zapracoval víc postav, které se vrací. Ať už je to ne úplně čestný starosta nebo šílený vědátor, který si zakládá na tom, že Pana neporazitelného porazí (krásná slovní hříčka). Jinými slovy se mu i na tak malém prostoru podařilo vybudovat svět, který má svá pravidla, své obyvatele a dýchá z něho život. Navíc člověka nechává přemýšlet a já se nemůžu rozhodnout, jestli je mi to sympatické nebo mě to štve. Ani ždibíčkem totiž nenaznačí, jaktože pár vyvolených postav dokáže vládnout svými schopnostmi, zatímco ostatní figurky jsou úplně obyčejní lidé. Asi mě to víc baví a třeba další díly odhalí víc.

Z ilustrace dýchá francouzská škola. Hravost, kterou známe třeba od Goscinnyho, má Jousselin také v ruce. Obrázky jsou lehce karikaturní, těla a obličeje se při akci a nárazech natahují a prohýbají a vzhledem k tématu se k Panu neporazitelnému perfektně hodí. Dotaženost formy podtrhují drobné názvy kapitol, které odkazují k dobám, kdy byl i superhrdinský komiks hravější záležitostí, do které se ještě nevplížily temné tóny. Jako i tak netradiční nápady, kdy třeba Tůdý omylem spálí stránku komiksu, čímž z pohledu Pana neporazitelného doslova změní svět tak, jak ho vnímá právě on.

I přestože jde o úzký brožovaný komiks, nakladatel to vyvažuje tím, že jsou desky i stránky tvrdší, což působí hned lepším dojmem a útlá knížečka na konec ani v knihovně ostudu neudělá. Suma sumárum je navíc Pan neporazitelný strašně svěží zábava plná slušných formálních vtípků, které vám rozhodně rozzáří jakoukoliv část dne. I přestože se zdá, že se nápad může vyčerpat, dávkován v této velice přijatelné míře je víc než jen snesitelné sousto. Radost, kterou do tohoto díla Jousselin vtělil, je totiž takřka hmatatelná a přenáší se.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW