RECENZE: Proti přírodě 2 – Štvanice – Mirka Andolfo

Závěr prvního dílu trilogie Proti Přírodě zanechal prasátko Leslie v celkem velkém průšvihu. Její přátelé jsou mrtví, vinu hodili na ni a také zjistila, že v jejím nitru se usídlil vlčí démon. Naštěstí se jí ujala rebelská skupinka, která vede válku proti nekompromisní vládě a tajemné organizaci, jež se chce Leslie zmocnit a využít pro své nekalé plány. Mirka Andolfo nám představila svět, kde jsou zakázány nevhodné vztahy mezi zvířaty různých druhů a stejného pohlaví, osobní svoboda neexistuje a její obyvatelé se musí striktně řídit nařízeními vlády, jejichž nedodržení může skončit smrtí.

Ve druhém díle autoři trochu upozadili motiv nevhodných vztahů a svobody jedince a zaměřili se vice na mystickou část příběhu, kterou nakousli v předchozím díle. V Leslie přebývá zlovolná bytost jménem Albín, která nad ní občas dokáže převzít kontrolu a s hrozivou silou utrhávat paže a zabíjet lidi (zvířata). Přestože tím příběh dostává značnější spád a akcentuje akčnější stránku věci, protože se pořád někde bojuje a utíká, vyprávění o antiutopickém světě kontrolovaného vládou a palčivá témata, která Mirka Andolfo mohla více rozvinout, nedostanou tolik prostoru.

A to je škoda, protože například perfektní začátek druhé kapitoly, odkazující na film Mechanický pomeranč nebo seriál Černé zrcadlo, patřil k nejlepší momentům v celém komiksu, a zasloužil by si určitě další rozvinutí. Doufám, že se ho ještě dočkáme. Právě díky těmto námětům a narážkám mě tak moc bavil předchozí díl. Přesto nemohu komiksu Proti přírodě 2 upřít fakt, že je velice čtivý, zajímavý a napínavý. Více se noříme do tajemství a spiknutí v temném světě, dostaneme také pár důležitých vodítek a indicií osvětlující celé pozadí příběhu a Leslie na konci projde znatelným vývojem svého charakteru. Už ji nebaví být v pozici prasete před porážkou, ale rozhodne se stát prasetem, co ostatní na porážku posílá.

Přestože její lascivně nevinný pohled láká nové čtenáře na možné prasečinky v komiksu obsažené, ani v pokračováním se jich moc nedočkáme. Pár odhalených ňader by ve výsledku ani nemuselo být vidět, komiks by se bez nich obešel. Nahota nehraje v příběhu absolutně žádnou roli, jen má čtenáře zaujmout k zakoupení komiksu. Místo čuňačinek se ale dočkáme pořádné nálože krve, které tam teče z postav jak z prasete. Po minulém díle, kde zemřeli Lesliiny dva nejlepší přátelé, bylo zřejmé, že se Mirka Andolf zabíjení postav nebojí a i ve druhém díle zemře někdo, u koho byste to netipovali. Nebo rozhodně ne tak brzo.

Obrazy smrti a roztrhaných údů autorka a kreslířka v jedné osobě zachytila dokonale. Scén mučení a umírání je tu opravdu hodně a nutno přidat autorce body, že je ztvárnila působivě drasticky. Rozprsklé hlavy s ulámanými zuby a protržená torza bych tady určitě nečekal. V kresbě antropomorfních zvířat odvádí autorka vynikající práci, jejich spojení je oku lahodící a působí přirozeným dojmem. Nejvíce mě zaujal půvabně nakreslený výlet do Albínovi minulosti, kde Mirka použila artovou ilustraci. Bohužel se v komiksu dost brečí a už od minulého dílu mi tělesné výměšky připadali dost nechutné a ani ve druhém díle se to nezlepšilo

Čuňa čuňárum jsou mé pocity z druhého dílu dosti rozporuplné. Dalo by se až říct, že mě pokračování zklamalo. Nemohu popřít, že Proti proudu je stále zábavné čtení, ale posunutí od přežívání v nepřátelském státě a boji s netolerantní vládou, které zde jsou jen v občasných náznacích, k šamanismu, nadpřirozeným bytostem, kouzlům a posedlosti zlým ďáblem nesplňuje přesně to, co jsem od dalšího dílu čekal, ani na co jsem se těšil. Trochu se bojím, že i třetí a poslední díl se bude odehrávat ve stejném duchu jako tento, ale uvidíme a necháme se překvapit.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!