RECENZE: Venom 2 - Carnage přichází

V sále se rozsvěcuje, na plátně běží titulky a mladý muž se vedle mě protáhne, zívne a směrem ke své přítelkyni prohodí: “Nic moc, co?” “Hmm,” lehce se zaksichtí a přitaká slečna. A tím by vlastně mohla celá recenze skončit, protože nic moc je prostě synonymum pro Venom – Carnage přichází.

Abych vyložil všechny karty na stůl, nijak zvlášť mě neuchvátila ani jednička. Charisma Toma Hardyho a jakž takž slušná přímočará akčnost filmu stačily na to, abych si řekl, že to ušlo. Ale jinak mě řádění mimozemského symbionta neuchvátilo. Vlastně mě fascinuje, jaký hype kolem těch filmů vznikl a ještě víc mě fascinuje, že jsem na to naskočil a nepokrytě se na dvojku těšil, jak kdyby mělo jít o filmovou událost roku. Nejde… Jestli se sluší před druhým Venomem za něco smeknout, tak za to, že vyvolává až nezdravá očekávání a zjevně funguje jako marketingová vějička slibující rebelantskou alternativu k superhrdinským filmům. Kterou není.

Na Venoma lze totiž nahlížet jako na hrdinu, co má své problémy. Antihrdinu, jehož nejhorší stránkou je, že by chtěl občas záporákům ukousnout hlavu, což stejně neudělá, moc nehledí na následky (což nedělají často ani hrdinové) a nakonec místo záchrany světa řeší spíš svý osobní trable. Což je vlastně i zápletka s Carnagem, protože Eddie Brock je se sériovým vrahem Kassadym svázaný trochu důvěrným, i když divným poutem.

Příběh má dvě skutečně jednoduché roviny. Soukromé problémy Eddieho a Venoma, kteří zjišťují, že být pořád s tím druhým není taková sranda a průser s Carnagem, který vznikl přesně kvůli tomu, že ty dva spolu neumějí vycházet. Kvůli té první se Hardy hodně ksichtí a chová se roztržitě a přinese pár fajn momentů, v té druhé Carnage bez skrupulí řádí, vraždí a rozpoutává chaos, který skončí nevyhnutelnou bitkou dvou supersilných vesmírných monster. Ta má ve finále míň světlých momentů.

Doslova. Bitky probíhají v podstatě jako celý film ve tmě, jsou nepřehledné, kamera volí zvláštní úhly a diváka nedokáže úplně vtáhnout. Jde o poctivý digifest, který měl zkrotit Andy Serkis, který má se CGI bohaté zkušenosti, leč nestalo se. Akční scény mě nechávaly chladným, neviděl jsem žádnou invenci a kydlení těhlech dvou überhovad tak skutečně nadchne asi jen děti.

Jinak se film snaží tvářit, že jde o nezvyklý buddymovie s ujetým situačním humorem založeným na tom, že hlavní hrdina musí vyjít s vesmírným symbiontem. Jak jsem psal výš, tam film svých pár lepších momentů zažil. Zejména ve chvílích, kdy se Venom na čas osamostatnil, jsem dostal pár důvodů se aspoň párkrát pousmát. Ale fóry typu, štveš mě Eddie, tak ti zlomím nos, ne ty mě štveš Venome, tak tě majznu helmou, akorát podrývají jakoukoliv snahu vybudovat vlastně k oběma postavám nějaký respekt. Kdybych chtěl vidět něco takovýho, tak si pustím Laurela a Hardyho a nebudu se dívat na Venoma a Hardyho. Nemluvě o tom, že pak nelze brát ani vážně rádoby hororové scény s Kassadym a Carnagem, které se s těmihle výstupy mísí.

Film má jen nějakou hoďku a půl a na tak krátkou stopáž jsem se navíc až povážlivě během promítání nudil. Nejvíc vypovídající o kvalitě druhého Venoma je to, že nejsvětlejším momentem filmu je potitulková scéna. Je brzy po nich a jen jedna, pro info. A zaručeně vám zamotá hlavu. Jinak Venom ale působí vykastrovaně. Humor je jednodušší, dokonce spíš blboučký, akční stránka nedotažená, nějaké erkové násilí, to si nechte zdát, nápaditost nula nula nic. Hodinu a půl přežijete, dívat se na to dá, ale je to takový nijaký. Za dva týdny si nevzpomenu, co se ve filmu dělo.

5/10

Hodnocení

Přízemní a průměrná komiksárna, u které vlastně nechápu, proč je kolem ní takové haló. Nebylo to nic moc poprvé, není to nic moc ani podruhé.