RECENZE: Měsíční tvář – Alejandro Jodorowsky

Všemi známý filozof, spisovatel, scénárista, režisér a v neposlední řadě také milovník nahých těl, krve, násilí a perverzností Alexandro Jodorowsky spojil síly s nadaným kreslířem François Boucqetem a společně vytvořili komiks s názvem Měsíční tvář. Ten nás zavede na ostrov Demanuestra, který je, kromě tyrana a bývalého obchodníka s vajíčky, sužován i ničivými vlnami tsunami. A právě uprostřed jedné obrovské vlny se objeví němý muž s bezvýrazným obličejem, jenž dokáže mořský příboj ovládat. Jeho schopnost neunikne pozornosti vrchnosti a spustí se řetězec událostí, které ovlivní životy všech obyvatel na ostrově.

Stejně jako v jeho předchozích komiksech, i zde Alexandro Jodorowsky hojně využívá svá oblíbená témata jako je mysticismus, náboženství, fanatismus, šílené kulty, technokracie, úchylné vůdce a tajemné mesiáše. Speciálně mystiky a náboženství dává autor čtenářům ochutnat plnými doušky. Hlavní náplň příběhu je v podstatě obnova starého svatostánku, u jehož stavby se děje minimálně pět zázraků za vteřinu. Hrdinům často pomáhá neznámá nadpozemská síla, Měsíční tvář hraje roli božího posla, o neposkvrněné panně Marii ani nemluvě. Kdo má tyhle věci v Jodorowskyho dílech rád, bude z komiksu nadšený. Já rozhodně byl. Epický konec s citáty ze Zjevení Janova mě dokonce uvedl do náboženského vytržení, tak hluboký zážitek to pro mě byl.

I v Měsíční tváři se nachází geniální dialogy, přirovnání a hrátky se slovy, tak příznačné pro Jodorowského komiksy. Už úvodní debata o hemeroidech a vejcích nastavila laťku vysoko a do konce čtení jí udržela. Neskutečně zábavné rozhovory mezi vyšší vrstvou a jejich odporem k plebsu mě pokaždé dostali do kolen. Jodorowsky se tentokrát mírnil u jeho klasických spojenin slov a žádné brutální výmysly ve stylu paleokurev nedostaneme. Zaujal mě jenom psychopatník, nic víc tam snad ani nebylo. Za to je tu přehršle neúcty aktérů komiksu k životu i k sobě samému. Je fascinující sledovat, jak většině postavám tak málo záleží na životech ostatních, ale i na těch vlastních. Kromě hlavního hrdiny, který je ztělesněním dobra.

Měsíční tvář se rozhodně neztratí mezi dalšími divnými Jodorowského protagonisty. To je tak zvláštní a zajímavá postava, že si ji užijete pokaždé, když se objeví na scéně. Jak už jeho jméno napovídá, vypadá, jako kdybyste vzali měsíc a namalovali mu dvě tečky jako oči, jednu ťupku jako nos a čárku pro úsměv. Měsíční tvář nemluví, vtipným způsobem komunikuje se svým okolím a vládne mnoha schopnostem. A to je bohužel jeho hlavní problém. Je tak strašně přesílený, že si o něj čtenář postupně přestane dělat starosti, protože přežije úplně všechno. Zamrzí také, že za celý komiks se nedozvíme, odkud vlastně přišel nebo jak byl stvořen.

Grafická novela má 256 stran a pár stránek navíc na vysvětlení originu Měsíční tváře by mu přece neuškodila, přestože i tak už se v něm toho děje moc. V komiksu se vyskytuje velké množství klanů, frakcí a divných postav, z nichž každá má svoje vlastní cíle. Díky několika dějovým linkám působí celý scénář na první pohled značně překombinovaně a zmateně, ale je to jen zdání. V pravý čas se vše spojí dohromady, a kdo bude dávat pozor, dostane ve výsledku promyšlenou bizarnost, neskutečně šílenou jízdu a zábavný komiks, který vygraduje bizarním a grandiózním finálem.

I po tom všem, co jsem od Alexandra Jodorowského přečetl, mě stejně ještě pořád překvapí, jak moc dokáže věci vyhrotit. U Showman Killera jsem si říkal, že už ty absurdní a šílené situace nelze překonat, ale zase se mu to povedlo a Měsíční tvář je ještě větší bláznivina než cokoliv, co napsal před tím. Úplně každému to asi nesedne, dokážu si představit, že hodně toho bude pro mnohé už za hranou vkusu nebo přijatelné trapnosti. Jenže já si to užíval a nemůžu si pomoct, prostě jsem se přímo královsky bavil. Například část s racky a jejich snesením vajec ve stylu protiraketové obrany bylo tak debilně vtipný, že jsem se rozesmál na celé kolo. Dokonalost.

Skoro stejným slovem by se dalo nazvat i výtvarné umění Françoise Boucqa. Překrásné prostředí od zvláštního města, podzemních tunelů až k obřím vlnám a monumentální katedrále se mísí s trochou té chlípné a zvrácené erotiky, krve, násilí a useknutých varlat. Nádherná, podrobná a dynamická kresba vládne celému komiksu a není jí takřka co vytknout. Tedy až na postavy a jejich obličeje, které jsou opravdu ošklivé. Převládá u nich karikatura a to opravdu detailní. Jediná postava, na kterou se dá jakž takž koukat, je paradoxně Měsíční tvář, který vlastně nemá obličej žádný. Jinak Boucqa Jodorowského fantasmagorie převedl na plátno na výbornou.

Těžko soudit objektivně, ale já mám tyhle mysticko/náboženský šílený jízdy a podivnosti od Alexandra Jodorowského ve veliký oblibě a ani u Měsíční tvář mě nezklamala. Chápu ale, že to nemusí být každému po chuti. Komiks by si určitě zasloužil krátký origin hlavní postavy, protože takhle to vypadá, že se začíná někdy uprostřed příběhu a kousek skládanky chybí. Jinak jsem ale dostal přesně to, co od Jodorowského díla očekávám a i trochu něco navíc. A to celé zabalené (tedy až na ty obličeje) ve skvělém výtvarném kabátě. Doporučuji.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!