RETRO: Heroes – seriál se superhrdinskou mystikou

Zdá se to neuvěřitelné, ale dnes, tedy 25. září, to je přesně 15 let od televizní premiéry seriálu Heroes. První série se stala kvalitativně výjimečnou televizní událostí, na kterou už žádná z dalších sérií nenavázala a Reborn byl doslova zoufalý pokus ze zašlé značky vykřesat ještě něco víc. V době, kdy dostáváme takovou nálož superhrdinských seriálů, se vzpomínka na to, jak jsem s otevřenou pusou sledoval civilně pojatý seriál o lidech s výjimečnými schopnostmi, zdá takřka úsměvná.

Než se dostanu k samotnému seriálu, dovolím si odbočku. V roce 2004 odstartovali v televizi Lost, o rok později začal Prison Break a nástup nové vlny kvalitních televizních seriálů završili právě Heroes. Asi nejde o dogma, a našly by se další příklady (klidně napište), ale obecně se dá říct, že tahle trojice je synonymem éry, která do televize vedle jednodušší zábavy napevno ukotvila i podívanou pro náročnější diváky. Osobně těmhle seriálům říkám “svatá trojice”.

(P. S.: Kdo chce namítat Sopránovýma, tak zaprvý píšu, že si nenárokuju dogmatický přesvědčení, že jde přesně o tyhle tři a zadruhý Sopránovi běželi na HBO, na kabelovce pro omezený počet diváků, “svatá trojice” byla produktem celonárodních amerických televizí. Prison Break – Fox, Lost – ABC, Heroes – NBC, čímž se éra quality TV dostala do většiny domácností.)

Heroes se zrodili v hlavě scénáristy a producenta Tima Kringa. Tou dobou asi čtyřicetiletý chlapík měl za sebou především úspěch se seriálem Drzá Jordan a vyprodukoval také sérii Strange World, kterou u nás nikdo nezná, a která skončila hned po první sérii. Vlastně nic moc životopis na chlapa, co nakonec stvořil jednu z nejhodnotnějších značek stanice NBC. A jen pro zajímavost začínal jako scénárista u seriálu Knight Rider. 

Měl ale k ruce velice zajímavého spolupracovníka, protože na scénáři se podílel známý komiksový autor Jeph Loeb. Ten měl zkušenosti se superhrdinským seriálem už z dříve, protože pracoval na Smallvillu. V komiksu mu ale pod rukama prošla celá řádka superhrdinů od Spider-Mana, přes Batmana, až po Avengers. A mimochodem později dostal na starost společnost Marvel Television, pod kterou vznikly seriály Agents of S.H.I.E.L.D., Legion a zejména netflixovské pecky Daredevil, Punisher a ostatní. 

Tenhle tandem, který se u Heroes nepotkal poprvé, spolu tedy vymyslel svět, ve kterém se začínají objevovat lidé nadání superschopnostmi. Není úplně jisté proč, ale děje se to. Víc než na bitky a efektní záchranu světa nebo velké kolize dobra se zlem námět sázel na lidskou stránkou podobného námětu. Jak by se podobní jedinci s něčím takovým vypořádali a jak se s nimi vypořádá svět. Někteří hrdinové věřili, že jsou k takovému osudu předurčeni, jiní si neuměli s novým nadáním poradit, někdo ho tajil a samozřejmě další se rozhodli schopnosti zneužít. Zdánlivě nahodilá skupina lidí se navíc zdá propojená, je to tedy osud, co je svedl dohromady?

Pokud jste seriál viděli, věřím, že jste zažili podobné opojení, jako já nebo mí přátelé, kteří seriál také sledovali, a se kterými jsme každou epizodu živě probírali. Malé pirátské vyznání: V době, kdy seriál běžel, nebývalo běžné si seriál jednoduše stáhnout, neexistovaly samozřejmě VOD služby a čekat, až ho uvede česká televize, se nám nechtělo. Naštěstí vždy existoval nějaký šikovný kámoš, který měl dostatečně kvalitní internet i schopnosti najít nové díly a za ním se chodilo a nové epizody jsme si aspoň my pak vypalovali na přepsatelná CD a nechávali je dál kolovat mezi sebou. To byly časy! Mimochodem jednu epizodu Heroes v si v roce 2009 údajně stáhlo 6 580 000 lidí, nejstahovanější epizodu Lost 6 310 000, Prison Break už jen 3 450 000.

Každopádně seriál vtahoval pomalým vyprávěním, které před divákem pomalu odkrývá tajemství světa, který právě prochází změnami. Samotný antagonista Sylar byl třeba tak dlouho bez konkrétní tváře, že se ještě během prvních dílů, než roli získal Zachary Quinto, střídali v jeho hraní kaskadéři. My s přáteli řešili každý zvrat, každé pomrknutí, hádali kam, co povede. Civilní pojetí superhrdinského tématu nakonec fungovalo tak skvěle, že jsem v podstatě jakoukoliv akčnější scénu nebo momenty, kdy hrdinové používali schopnosti, vnímal intenzivněji. Vizuální stránka hrající si s komiksovými prvky, jako např. různě rozmístěné titulky nebo celá zápletka kolem kreslíře Isaca, byla úchvatná, drobnosti jako cameo Stana Lee už byli pověstnou třešničkou na dortu.

Finále první série se nakonec ukázalo jako vyústění rodinného dramatu a ne každého uspokojilo, přesto většina lidí vnímala Heroes jako něco výjimečného. Že to bude vskutku velká seriálová událost značila už premiéra, kterou sledovalo víc jak 14 milionů lidí. Navíc se seriál rozprostřel napříč multimédii a doplňovaly ho komiksy či různé počítačové hry. Sám jsem hrál webovou strategickou hru, jakési tahové RPG s určitým počtem možných kroků na den, které vytvořili snad čeští fanoušci. Dokonce jsem ukořistil titul “SuperVillain”, což byl vrchol, kterého jste mohli jako hráč dosáhnout. Zkrátka z Heroes se stal fenomén.

Druhá série, která byla po ustavení světa, víc akčnější, byla poznamenána stávkou scénáristů a dočkala se 11 dílů. Dějové zkratky byly znát a především velký příslib v podobě velkého střetnutí mezi Petrem Petrellim a Sylarem jako by vyšel do prázdná. Přesto si živě pamatuji, jak jsem se ještě pořád na každou novou epizodu klepal a nemohl se jich dočkat. Tou dobou jsem už možná stahoval nové díly z UložTo a třeba jen 3 hodiny… 

Třetí série byla už předzvěstí průměrnosti, která dorazila v plné síle se čtvrtou sérií. Ta už nevěděla kudy kam s tématem a její finále bylo už laciným voláním o pozornost. Později Kring Heroes oživil a přišel Reborn. Jelikož se Milo Ventimiglia (Peter Petrelli), Hayden Panettiere (Claire Bennet) a Robert Knepper (Samuel Sullivan) nechtěli účastnit dalšího natáčení, vznikla tahle série, která jakoby si půjčila známé jméno a zapomněla, o čem původní Heroes jsou. O to víc vyniká kvalita zejména první série, která zamotala svého času hlavu divákům po celém světě. A o to víc se bojím, až NBC zase dostane roupy a někdo uvěří, že ta unikátní atmosféra se podaří zreplikovat a vznikne další průměrnost.

Možná už je načase se smířit s tím, že Heroes patří nostalgické vzpomínce (je to 15 let!), kterou si my fandové budeme hýčkat a možná si ji občasným znovu zhlédnutím určitě první a možná druhé série oživíme. Ale jinak nechte už Heroes odpočívat.

P. S.: Taky vás vždycky mrazilo z té jednoduché, ale přesto působivé znělky, která jakoby slibovala odhalovat ty největší skrytá tajemství lidstva a transcendentální zážitky?