RECENZE: Spirála – Junji Ito – hororové šílenství!

Po smradlavých Rybách a děsivých Baloncích oběšenců si pro nás Nakladatelství Crew přichystalo další pecku od legendy body horroru Junji Ita. Tentokrát se nejedná o nic menšího než o jeho nejslavnější a nejbrutálnější japonský komiks s názvem Spirála! Příběh mangy nás zavede do malého města Kurouzu (v překladu příznačně nazvaném Černá spirála), kde se začnou dít podivné události. Hlavní hrdinka Kirie a její přítel Šuiči se stanou svědky posedlosti jejich rodiny, sousedů a kamarádů spirálami, která postupně ovládne celé město a navždy změní jejich životy.

Manga Spirála je kompletní vydání tří dílů v jednom svazku, které vás upoutá na první pohled. Nejenom že je to pořádnej macek s větším formátem než mají klasické sériové mangy, ale také má nádhernou tmavě modrou obálku, vedle které blednou závistí ostatní vydání Spirály z celého světa. Rozhodně jedna z nejkrásnějších publikací, která se mi dostala do ruky. Dobrá práce Nakladatelství Crew. Uvažuji, že si ji ani nedám mezi ostatní svoje komiksy, ale někam vystavím, protože se na ni moc rád dívám. Nějakým zvláštním způsobem mě fascinuje a já jen doufám, že nezačínám být prokletý spirálou. Několik jich totiž na obálce je. Zvláštní…

Junji Ito se ve svém díle zaměřuje na postupnou psychickou a fyzickou proměnu člověka z běžného stavu do šílených abnormalit, ve kterých zkoumá limity a transformační schopnosti lidského těla. Ve Spirále podle mě překonává vše, co jsem od něj doposud viděl. Dočkáme se obludných znetvořenin obyvatel městečka, hrůzných propletenin těl, děsivě sešitých a zase se rozpadávajících mrtvol. Mistr hororu dokonce překročí tabu a ukáže nám i pár morbidních smrtí a znetvoření malých dětí. A nezůstává jen u nechutností. I z obyčejných věcí jako je kouř, oblaka nebo plovoucí voda dokáže vytvořit tak zvláštní a znepokojivou podívanou, že si na konci dne budete přát, aby se vám o tom raději nic nezdálo. Jeho smysl pro realistické ztvárnění pocení, slz a dalších tělesných tekutin je jen špička ledovce jeho úchylné geniality.

Při čtení mě zprvu zarazil fakt, že se po každé kapitole začíná skoro od znova. Hlavní hrdinové zažijí něco traumatického, většinou před nimi umře pár lidí dost ošklivou a zvrácenou smrtí, ale v další povídce už vypadají, že se jim tyhle divné věci stávají každý den a moc se nad nimi nepozastavují. Příběh postupuje kontinuálně dopředu, v kapitolách se odkazuje na věci minulé, ale jinak každá kapitola funguje jako samostatná povídka, která má začátek, konec a všechny dohromady spojuje město, hlavní postavy a spirály na tisíce způsobů. V momentě kdy Kirie uteče z nemocnice, ve které se jí staly takové hrůzy, které by každého člověka odrovnaly do konce života, a ona se v další kapitole v klidu sluní na pláži, mi došlo, jak skvělý tenhle koncept je.

Když se autorovi bude zdát, že je to už příliš nebo že by se čtenář mohl začít nudit, může příběh utnout a začít prakticky od znova. Tímto způsobem nám naservíruje povídky, které gradují ve správný čas a míra šíleností a nechutností nepřesahuje únosnou mez, ze kterých by se z fascinujících obludností a morbidní krásy stala zívačka a fraška parodující sama sebe. Každá povídka je bláznivější než ta předchozí a vy budete žasnout nad nedozírnou fantazií autora přenesenou na papír. Změna nastane přibližně ve dvou třetinách knihy, kdy povídky nahradí ucelenější příběh, jenž nás bude doprovázet až do hořkého konce.

Po hororových jednohubkách se tak dočkáme děsivého a smutného příběhu o rozpadu jednoho městečka, které ničí neznámá síla, jenž odkazuje na Lovecraftovy Staré bohy. Lidé ztrácejí svojí lidskost, na povrch se dere jejich temná stránka a my můžeme v přímém přenosu sledovat, jaká monstra se z nich stávají. Spirály se staly součástí jejich životů, zabíjejí je a mění v něco úděsného a nepředstavitelného. Čtenář je přímým svědkem beznaděje hlavních hrdinů, kteří se blíží k ohnisku celého prokletí a kteří zažívají další a další nekončící hrůzy. Navzdory všem odpornostem je ale konec poetický, zrůdně krásný a jeho zakončení překvapivě uspokojující. Všechno to prostě zapadne do sebe.

Spirála patří bezesporu k těm komiksům, kterým více sluší černobílé zpracování než to barevné. Co jsem viděl pár nabarvených stránek, nepůsobili na mě tak děsivě a strašidelně, jako když autor používá jen černou a bílou. Postavy a jejich emoce působí realisticky a celkově kresba nabízí velmi precizně odvedenou práci, která podle mě patří k těm nejpůsobivějším na poli japonského komiksu. Hlavní roli samozřejmě ve Spirále hrají, co se vizuálního zpracování týče, všemožně změněná lidská těla, u kterých si často bude čtenář říkat, jak dokázal Ito tyhle šílené výjevy z pekel vymyslet, protože některé jsou opravdu úplně nechutně odporné, zvrácené a znepokojivé. Přestože jsou ale autorovy výjevy mnohdy bizarní a groteskní, nikdy se neuchýlí ke karikatuře, která by mohla manze ubrat na autenticitě.

Na Spirálu jsem se těšil od té doby, co Crew zveřejnila, že se chystá její kompletní vydání v jednom svazku. Každou chvíli jsem navštěvoval jejich stránky a smutně koukal, jak stále nemá stanovené pevné datum zveřejnění a pořád se posouvá z jednoho měsíce na druhý. Nakonec jsem se ale dočkal a nemůžu ani popsat, jak moc jsem si čtení mangy užíval. Bývalý dentální technik Junji Ito dokáže ve čtenáři vyvolat pocity hnusu a odporu, které se střetávají s fascinací nad jeho obrovskou fantazií, neotřelými nápady na využití spirál a výjimečnou kresbou. Povídky a delší příběh pracují s pořádnou dávkou hororové atmosféry, mysticismu, šílenosti, temné stránky lidství a proměny člověka v něco nepřirozeného a je to jedním slovem dokonalost. Jen si dejte pozor na to, že teď spirály uvidíte všude.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!