RECENZE: Velký vezír Iznougud – René Goscinny

Kdo nikdy v dětství neslyšel nebo nezahlédl jméno René Goscinny, přišel o pořádnou dávku skvělých a vtipných příběhů o Asterixovi, Obelixovi a jedné malé vesničce v Galii. Vedle Kačera Donalda, Čtyřlístku, několika časopisů CRWE a jednoho sešitu Loba s podnázvem Bullíkův případ patřila Asterixova dobrodružství k tomu nejlepšímu, co jsem na poli kreslených příběhů v dětství opakovaně četl do úmoru. Kromě galského skrčka je Goscinny podepsán i pod patáliemi školáka Mikuláše, kovbojstvím Lucky Luka a v neposlední řadě i pod skoropřevraty Velkého vezíra Iznouguda, jehož příběhy si můžeme díky Nakladatelství CREW přečíst i v češtině.

Velký vezír Iznougud obsahuje 4 alba vydaná ve Francii v letech 1966 až 1969. Každé album je složeno z několika krátkých příběhů, v nichž se hlavní postava Iznouguda snaží zabít kalifa Hárúna Al-Pašíqa, aby se dostal na jeho místo a stal se kalifem místo kalifa. Koncept každého příběhu je geniálně jednoduchý. Iznougud chce zabít kalifa, tak vymyslí šílený plán, který nikdy nemůže vyjít. Zrealizuje ho, několikrát mu jeho nápad na cestě za vysněným cílem krachne a nakonec pohoří na celé čáře. A jde se na další plán.

V Iznougudovi si každý najde to svoje. Mladší čtenáři ocení především bláznivá dobrodružství roztomile zlého Velkého vezíra, milé a sympaticky zabedněné vedlejší postavy, ztřeštěné eskapády, zlomyslné výstřelky, karikaturní kresbu a celkově humorně laděné vyprávění. Kdo má ale to štěstí (jak se to vezme), že už je dospělý, může si, kromě již výše zmíněného, libovat i ve vymazlených dvojsmyslech, v boření čtvrté stěny, opakujících se vtipech a vynalézavých hrátkách se slovy. Už samotné jméno hlavní postavy Iznougud je slovní hříčka – francouzská výslovnost he’s no good.

Vtípků a fórků se v komiksu nachází opravdu obrovské množství a skvělé na nich je, že jim neklesá úroveň, ale udržují si konstantní kvalitu. A většina je prostě naprosto výtečná. Některé fóry prostupují celým příběhem povídek a častým opakováním nabírají na síle až do absurdna. A vy se skutečně budete pořád chechtat a smát, protože jde o krásný humor. I hláška „stát se kalifem místo kalifa“, kterou najdete v každém příběhu, vás neomrzí, ba naopak se budete těšit, až ji Iznougud zase použije. Neskutečná zásoba vtipů Goscinnyho by ale přišla vniveč, kdyby se veškerý text v komiksu nepodařilo srozumitelně přeložit do češtiny.

Zde se sluší vyzdvihnout práci překladatele Richarda Podaného, protože počeštit veškeré vtipy, slovní hříčky a narážky (a že jich je tam průměrně kolem deseti na stránku) tak, aby dávaly smysl a pořád byly zábavné i pro českého čtenáře, muselo dát příšernou práci. A Richardovi se to povedlo na výbornou. Jelikož si sám rád hraji se slovy, speciálně se spojováním a upravováním různých jmen, dokážu pořádně ocenit jeho geniální výtvory. Za všechny můžu zmínit třeba Pindybáda, kecajícího námořníka, u jehož jména jsem si smíchy skoro cvrnknul do kalhot. Geniální. Tak moc, až mě zamrzelo, že jsem něco podobného nevymyslel sám. Ale to se mi stává pořád.

Komiks doporučuji dávkovat postupně. Pokud ho totiž přečtete naráz jako já, opakované schéma příběhů přeci jen začne být lehce unavující a vy si v duchu začnete říkat: „Tak už ho konečně bodni nožem do zad, vyhoď z okna a je to.“ A to i přes to, že Goscinnyho vtípky a slovíčkaření neztrácejí šmrnc. Komiks se skládá ze čtyř svazků, ideální tedy bude si čtení rozdělit podle nich. A nejlépe s týdenním rozestupem. Jinak vám ty příběhy začnou do sebe splývat a to by bylo u takhle povedeného díla velká škoda.

Goscinnyho scénář krásně doplňuje Tabaryho kresba, která mnohdy vtipy ještě posune o kousek dál a pořádně je vypointuje. Zub času bývá neúprosný, ale vtipné a jednoduché karikatury ho ustály i po skoro šedesáti letech od prvního vydání. Celá výtvarná stránka komiksu působí na čtenáře příjemným a roztomilým dojmem. U čtení jsem zažíval lehké záchvěvy nostalgie, kdy mi na mysl vytanuly vzpomínky, jak jsem jako malý klučina četl Asterixe, protože kresba vypadá skoro identicky jako ta od Alberta Uderza. Rozdíly by se samozřejmě našly, barva je méně výrazná a postavy mají ostřejší obrysy. Kdyby mi ale někdo řekl, že Iznouguda nakreslil Uderzo, nepřel bych se s ním.

I po letech neztratil Velký Vezír Iznougud nic ze své zábavnosti a svými jednoduchými, ale opravdu povedenými vtipy vás dokáže rozesmát až k slzám. A to klidně i několikrát na jedné stránce, protože komiks je natřískaný k prasknutí. Společně s milou a hezkou kresbou vytvářejí smrtící kombinaci. Slovní hříčky kralují celému komiksu a znova žasnu nad pečlivě odvedenou překladatelskou prací, bez které by byl komiks poloviční. A možná i čtvrteční. Netradiční komiks se mezi ostatními grafickými novelami řady Mistrovská díla evropského komiksu trochu vyjímá, ale rozhodně se neztratí. Snad vyjdou přeložená i další alba v některých příštích sbornících.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!