RECENZE: Thanos: Svatyně nuly – Tini Howard

Thanos je mrtvý! Šílený titán, jenž brázdil ve své kosmické lodi vesmír a rozdával zkázu a zmar, byl zabit. Posedlost po moci a smrti mu vykopala vlastní hrob, protože jeho adoptivní dcera Gamora ho zavraždila a ukončila tak dlouhou krvavou cestu, která je spojovala. A o začátku jejich nezdravého vztahu si můžete přečíst v komiksu Thanos: Svatyně nuly, který se zaměří na jejich první setkání a krůčky, které vedly k neodvratitelnému konci!

Přestože se komiks jmenuje Thanos, slušelo by mu spíše pojmenování Gamora. Jedná se o retrospektivní příběh o vztahu Gamory s Thanosem, který si ji vzal pod svá křídla a vytvořil z ní nejvražednějšího zabijáka v celé galaxii. Autoři pravděpodobně usoudili, že jméno fialového zlosyna bude lépe prodávat (komiks vyšel ve stejném roce, co šel do kin Endgame), a tak nakonec v ruce držíme origin story věnovaný Gamoře, který se ale jmenuje Thanos: Svatyně nuly. Vtipné a smutné zároveň. Ale je to skutečně Gamora, kdo funguje jako hlavní postava a vypravěč příběhu a jsou to její myšlenkové pochody, co nás provází celým komiksem.

Netradiční příběh o dospívání jedné malé zelené holky s brutálním adoptivním otcem na obří vesmírné lodi pojednává právě o jejich vztahu. A selhává v tom na plné čáře. Vzhledem k proklamované skutečnosti, že Gamora Thanose nenáviděla, by čtenář očekával, že její nenávist bude v komiksu přímo hmatatelná. Ale to ne. Několik dnů poté, co jí zabije celou rodinu, se z Thanose stane její super táta, kterého brání před ostatními a vzhlíží k němu. Kdyby se chtěla pomstít za svoje příbuzné, stačilo by, aby nechala věcem volný průběh a Thanos by se nakonec zničil sám. Ona ho naopak hned přijme za svého rodiče a nesmyslně ho chrání.

Ani její proměna ve vraždící mašinu nepůsobí moc přesvědčivě. Odehrává se doslova světelnou rychlostí. Jeden den si v klidu hoví na domovské planetě mírumilovných Zen-Whoberů, další dny už zabíjí, intrikuje a stává se z ní malé monstrum, které se neštítí ničeho. V celém komiksu nejsou žádné časové údaje kromě vsuvek “později” a podobně, takže se nedá úplně poznat, kolik uplyne času. Komiks ale vytváří dojem, že víc jak týden by to být nemělo. Gamora nezíská ani žádný bojový výcvik, jen jí tatíček přidá kybernetické protézy, utěšuje jí a ona se postupně sama mění.

I postava Thanose je jiná, než bychom čekali. Z nelítostného a vychytralého antagonisty, kterého nám představilo MCU, je na stránkách tohoto komiksu nejistý, nesoustředěný a trochu hloupý Thanos, kterého nikdo nebere vážně, trochu parodie sama sebe. Dva hlavní charaktery komiksu zachraňuje alespoň posádka Svatyně nuly, jejich vesmírného plavidla, která s nimi cestuje. Členové Řeznické eskadry a jejich věčné zrady a neúcta k Thanosovi oživily i vcelku nedostatečnou hlavní zápletku a boj s Magusem. Taky se vám zdálo, že u jejich souboje chybí pár stránek? V jednu chvíli má Magus Gamoru jako rukojmí, pak vyprávění skočí na chvilku na Svatyni, pak se vrátí zpátky a Magus leží bez jediného vysvětlení na zemi přemožen Thanosem.

Bohužel ani grafická stránka neposkytuje nic převratného, po čem by čtenář měl chuť komiks znovu otevřít. Takový průměrný komiksový standard. Kreslíři použili opravdu hodně barev, každá postava má jinou barvu kůže, od růžové až po zelenou. Což je celkem sympatické. Magus vypadá fakt vtipně, asi jako kdyby Flash Gordon potkal Paľa Haberu v jeho šortkách. Také mi přišlo zábavné, že i v roce 2019 mají některé postavy klasické super hrdinské slipy, za které by se nemusel stydět ani Robin od Batmana. A teď vážně, kdo je ta postava za Thanosem na obalu komiksu? Do konce jsem na to nepřišel.

Na konci komiksu prohlásí dítě, kterému Gamora vypráví svůj origin, větu: “Nevím, jestli se mi ten příběh líbil.” Lépe bych to asi nevyjádřil. Nemůžu říct, že bych se přímo nudil, komiks se četl dobře, ale čekal jsem od příběhu o hodně víc. Celý vztah Gamory s Thanosem a její postupné měnění se na vražedný nástroj mohlo být vystavěno věrohodněji a pečlivěji. Komiks na mě působí dojmem, že byl rychle slátán dohromady, jen aby se svezl na vlně popularity Thanose po Infinity War a Endgame. A to je velká škoda, protože právě po nich byla moje očekávání mnohem vyšší.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!