RECENZE: Visa transit – Nicolas de Crécy

Když jste mladí a celý život máte před sebou, není nic přitažlivějšího než nasednout do ojeté rachotiny, které nazýváte auto, vzít s sebou své kamarády a prožít báječné léto plné dobrodružství. I autor komiksu Nicolas de Crécy si ve svých dvaceti letech léta páně 1986 sbalil na cestu, nasedl do rozpadajícího se Citroënu Visa a se svým bratrancem se vydali na dlouhou jízdu po jihovýchodní Evropě. A jak celá cesta, nebo alespoň část z ní vypadala, si můžete přečíst v prvním díle autobiografickém komiksu Visa transit, ve kterém autor shrnul své zážitky z nezapomenutelné jízdy!

Ač by mohlo zdát, že jízda dvou mladých mužů a jejich útrapy a radosti na cestě budou hrát prim v celém komiksu, opak je pravdou a pro autora celé dobrodružství slouží spíše jako odrazový můstek k jeho dalším vzpomínkám, myšlenkám a filozofování. A můžeme za to být rádi, protože příběh cesty, kde se kromě ztraceného batohu, neustálých poruch problémového auta a hledání možností, jak se co nejlevněji najíst a napít, skoro nic nestane, by samostatně neobstál. Takže tam, kde čekáme akcí nabitý road trip, při kterém hlavní hrdinové zažívají permanentní dobrodružství, potkávají se se zajímavými lidmi a kráčejí po cestě poznání, dostaneme poklidnou jízdu Evropou, při které nám autor nabídne doplňkové příběhy, které postupně vytahuje ze své paměti.

Dostaneme tak několik odboček do autorovy minulosti, které nám představí různé chvíle z jeho života. Přestože nechronologické skákání od jedné vzpomínky ke druhé působí zdánlivě náhodným dojmem, jako by psal zrovna, co mu vytanulo na mysli, příběhy k sobě pasují a je zajímavé sledovat, kam až se může de Crécyho pozoruhodná mysl zatoulat. Kromě jeho minulosti navštívíme několik nádherných snových výjevů a také bizarní setkání s básníkem Henrim Michauxem, který vtipnou a fantaskní formou dostane autorovo současné já do komiksu, vyčte mu, že používá v textu moc jeho básniček, a nakonec si z něj ještě udělá srandu.

Co se hlavních postav týče, tedy autorova mladšího já a jeho bratrance, mohl jít de Crécy v jejich zkoumání více do hloubky. Navzdory mnoha osobním vzpomínkám se toho více o jejich osobnostech nebo motivacích nedozvíme. Jelikož se jedná o autobiografii, je to celkem škoda, protože sám autor vypadá na hodně zajímavou osobu a sám sebe v komiksu představil jen povrchně. Nejpovedenější postavou se rozhodně stává básník Michaux, který se sice vyskytne v komiksu jen párkrát, pokaždé si ale ukradne stránky pro sebe a zaručeně vám u nich budou cukat koutky. Snad se ho dočkáme i ve druhém díle.

Nádherná kresba Nicolase de Crécyho vás do sebe vtáhne hned na první pohled. Většinu pozadí, ať už se jedná o trávu, hory, květiny, stromy, domy nebo třeba listí tvoří jakoby nesourodé lehké tahy pera, které ale ve spojení s paletou barev vytváří úžasně živý a krásný svět. Radost pohledět. Jemné pastelové barvy dokreslují nostalgickou atmosféru dávno minulých let a přispívají k celkové náladě komiksu. Výtvarná práce nejvíce vynikne při zobrazování krajin, dálav, noční oblohy a různých rozmarů počasí, jako je déšť nebo rozbouřené mraky. Postavy vypadají realisticky a živě, jen některé jejich obličeje a mimika působí trochu nehezky. Ale na to si čtenář postupně zvykne.  

Shodou náhod jsem před Visa transit přečetl knihu Na cestě od Jacka Kerouaca. I když se obě díla zabývají bezstarostným cestováním a svobodou jednotlivce, nemohou se od sebe lišit více. Kerouac přináší rádoby zajímavé putování, ve kterém se v podstatě odehrává to samé dokola po celou knihu, zatímco Visa transit se zaměřuje na jemnější a hloubavější vyprávění. De Crécy čtenáře bere na nostalgickou cestu krajinou jeho mysli a vzpomínek, kdy byl svět hezčí a jednodušší. Vzpomínky, myšlenkové odbočky, tajemné básničky a magické chvilky, vrstvené na prostý příběh, dávají dohromady v kombinaci s nádhernou kresbou a sem tam nějakým tím vtípkem podařenou grafickou novelu, u které se budete těšit na pokračovaní. Snad vyjde co nejdřív.

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!