RECENZE: Showman Killer – Alejandro Jodorowsky

Spisovatel, filmař, dramatik, herec a další z desatera řemesel Alejandro Jodorowsky patří k jedněm z nejvíce překládaných komiksových autorů u nás. Díky Nakladatelství Crew si mohl čtenář přečíst takové pecky jako je série Incal, Kasta Metabaronů, Bílý Láma, Borgia nebo třeba Rytíři z Heliopole. Alejandro Jodorowsky se mimo jiné specializuje na originální vesmírné opery, do kterých přidává mysticismus, symboliku, náboženství, ultranásilí, sex, brutalitu, humor a další parády, které z jeho tvorby dělají nekonvenční a zábavná díla. A na jednu netradiční vesmírné dobrodružství s názvem Showman Killer se podíváme právě teď!

Na úvod se sluší říct, že jste nic tak šíleného dost pravděpodobně ještě nečetli. Jodorowsky nastaví laťku divnosti vysoko hned od začátku, když nám představí doktora Courcolaneho, který křižuje vesmírem a vybírá od lidí sperma. V momentě, kdy uvidíte větu: „V zacházení s dildy jsem přece expert, monsignore,“ vám bude jasné, že se vám do ruky dostalo něco jedinečného. Díky humorné bizarnosti dialogů, tak příznačných pro Jodorowského, a úvodnímu mikro příběhu na planetověznici, dokáží autoři na pár panelech a stránkách čtenáři představit svůj unikátní a bláznivý vesmír, kde bude možné absolutně cokoliv. Ne úplně typická space opera začíná a bude to šílená jízda!

Hlavním hrdinou celého příběhu se díky doktorovi Courcolaneovi a jeho zvráceným experimentům na výrobu ultražoldáka stává Showman Killer. Bezcitný zabiják, jenž nikdy nepoznal mateřskou vřelost, radost mu dělají jen peníze a ničení, a který dokáže bez slitování trápit děti, zvířata, staré i nemocné, není úplně obvyklý komiksový hrdina. Do Jodorowského násilného a šíleného světa se ale hodí dokonale. Showman Killer rád hromadí prachy, které získává pomocí žoldáckých zakázek týkajících se většinou toho, že má někde někoho nebo něco zničit. Ideální práce a zároveň i náplň života. Jenže osud tomu chtěl jinak a při jedné akci se žoldák bez srdce dostane k ochraně malého chlapce. Na jeho bedrech se rázem ocitne budoucnost chlapcova života, vesmíru a vůbec.

Celý komiks vypadá, jako by si Jodorowsky před psaním lupnul pár prášíčků, na tripu celou noc tvořil, odpoledne dalšího dne si v kocovině svoje dílo po vyspání přečetl a řekl si: „Do paleoprdele, to je ale šílená jízda, to přece nemůžu nikdy vydat… anebo ano?“ Jodorowsky vytvořil mišmaš z věcí, co má rád a fungovali v předchozích komiksech, vyhrotil je až k prasknutí a okořenil pořádnou dávkou humoru. Komiks tak lehce působí, že se Jodorowsky rozhodl vykrádat nebo parodovat sám sebe. Nebo také, že ho spíš vytvořil Jodorowského fanoušek a věrný obdivovatel. Showman Killer naštěstí nepřekročil pomyslnou hranici nesourodého guláše a příběh je svižný, zábavný a víceméně dává smysl. Ale bylo to o fous od průseru.

Prim u Showman Killera hraje jednoznačně humor, zábavné dialogy a hra se slovy. Ano, typické Jodorowského spojování slov dohromady se v komiksu vyskytuje ve vrchovaté míře. Kromě klasických spojení jako třeba holokostým nebo roboďábel, se dostaneme k těm ostřejším jako paleočubka a paleoprdel, až k těm krkolomnějším ve stylu suprahierofantka a dalších. U vyhrocených dialogů a vtipných slovních přestřelek se nejednou zasmějete a pobavíte. Showmanova touha po penězích použitá při těch nejnevhodnějších situacích zaručeně pohne vašimi koutky směrem nahoru. Za nejpovedenější považuji rozhodně dialogy Showmana se svým chráněncem, u toho jsem se smál pořád.

Jelikož se Showman dokáže proměnit v cokoliv, několikrát budete nevěřícně zírat, co autoři dokázali vymyslet za zhýralosti. A to nejen u proměn. V komiksu se dost vraždí a Jodorowsky s Fructusem se nebojí ukázat useknuté obličeje, prostřelené hlavy, mraky krve a násilí. Nebojí se i překračovat tabu a v komiksu se zabíjejí i děti. Nahoty a sexu se tentokrát moc nedočkáme. Kromě pár ukázaných ňader a jednoho -jak to správně popsat – incestního transgender sexu, se autoři zaměřili spíše na to, ukázat nám co nejvíce otvorů, které připomínající víte co.

U Jodorowského je známé, že svoje jméno spojuje se slavnými a velmi nadanými kreslíři a u Showman Killera tomu nebylo jinak. Síly spojil s Nicolasem Fructusem, který zvolil nezvyklou techniku rozostření, která způsobuje, že některé části obrázku vypadají lehce rozmazaně. Jiné části zase nakreslí ostře a není mi úplně jasné, jaký v tom měl systém, takže to působí lehce nedodělaně. Jinak je ale jeho kresba precizní a detailní. Postavy kreslí lehce realisticky a jeho bláznivé obrázky krajin, tvorů, vesmíru a dalších šíleností vypovídají o obrovské fantazii, která si k té Jodorowského sedla, jak slovo paleo ke slově čubka.

Showman Killer určitě není nejlepší Jodorowsky, ale rozhodně nejšílenější. Nedovedu si představit, že bych si komiks přečetl znova v nejbližší době, ale až zapomenu na všechny ty blázniviny a fórky, s chutí se do toho dám znova. Komiks stojí hlavně na humoru, zábavných dialozích a perfektní kresbě (až na to rozmazávání). Showman Killer má nádhernou obálku, takže si knihu určitě pořiďte do sbírky děl z řady Mistrovská díla evropského komiksu.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!